Kobudo - Kuwa,Yawara
Dalšími zbraněmi, kterým se budeme v tomto cyklu o Kobudo věnovat, budou méně známé zbraně Kuwa a Yawara. Tyto zbraně se od sebe liší délkou, původem i použitím. Kuwa patří do systému RyuKyu Kobudo a Yawara patří jednoznačně do systému Nihon Kobudo.05.10.2008
Kobudo - Eku
Tuto zbraň můžeme najít pod názvem Kai, což je japonský dialekt, nebo pod jménem Eku, což okinawský dialekt hogan. Můžeme se setkat i s napsaným názvem eeh-kuu. Protože mluvíme o RyuKyu Kobudo, čili o okinawském Kobudo, budeme používat okinawský název Eku, nebo též Eku-di. Bojové umění s touto zbraní vzniklo původně ve městě Šanghaj, v Číně. Na Okinawu bylo přivezené spolu s čínskými vyslanci. Ti na ostrov přinesli kromě kultury a umění i své bojové umění kung-fu. Protože Okinawa byla ostrovem zemědělců a rybářů, umění s veslem se lehce ujalo a těšilo se veliké oblibě. Veslo s úzkým listem používali veslaři na tzv. Dračích lodích. Hodilo se do úzkých zátok ostrova Okinawa, jako i celého souostroví. Dnešní době však tento typ vesla vytlačilo západní provedení se širším listem, ale pořád ho můžeme vidět na různých historických slavnostech po celé Asii.01.09.2008
Kobudo - Kusarigama
Původ této zbraně je zahalen rouškem tajemství. Jedná se o spojení kosáku na rýžy (kama) o kterém jsme už psali a řetězu, nebo provazu (suruchin, kusari). Je těžké hledat, kde v historií někoho napadlo spojit řetěz a kosák a vytvořit tak dnes už klasickou zbraň jak na Okinawě, tak v Japonsku. Někdy se Kusarigama čte jako Nagegama a můžeme se setkat i s tímto názvem. I když se jedná o spojení dvou farmářských nástrojů, Kusarigama Jutsu není uměním farmářů. Používaní Kusarigama vyžaduje zručnost a šikovnost, která se získat jedině dlouhodobým cvikem a tréninkem. Dalším důvodem je to, že kusarigama samotná je viditelně zbraní a jako takovou jí bylo zakázano nosit pouhými farmáři.01.07.2008
Kobudo - Suruchin
Suruchin patří mezi méně známé, ale přesto velice tradičné zbraně RyuKyu Kobudo. Její stopy však můžeme najít jak na Okinawě, tak na Japonské pevnině. Na Okinawě byla práce se Suruchinem ovlivněná čínskou zbraní jménem Ryusei a bojovým stylem Muchi.Je těžké určit její původ. Myslím, že bychom se měli vrátit ještě do doby kamenné, kde se na zahánění lvů a tygrů požíval provaz se zavěšeným kamenem. Je stejně tak těžké určit, kdy se začalo umění Suruchin Jutsu rozvíjet a systematizovat. Jako Suruchin se dalo použít téměř cokoliv. Nejčastěji to byl provaz ze spletených koňských, nebo jiných vlasů, v krajní nouzi se jako zbraň dala použít i řetěz ze studny. Stejně tak se využíval provaz, nebo drát, kterým rybáři přivazovali malé lodě ke břehu v přístavu Naha, anebo kožený provaz, který sloužil jako upevnění vázání. Pro větší efektivitu se na konec přidávalo závaží (jin, nebo chin, používalo se jako těžítko na přidržení rýžového papíru při psaní) v podobě kamenů, nebo železných kousků.01.05.2008
Kobudo - Tekko,Tanbo
I tento článek bude zaměřen na nepříliš známé zbraně, které se vyučují v systému Kobudo Kwai VIP. Jak okinawské Karate, tak okinawské Kobudo oplývá zbraněmi a technikami, které nejsou na první pohled zřejmé a odhalí se až při hlubším studiu - Tekko a Tanbo01.03.2008
Kobudo - Tessen,Tetchu
V tomto článku se budeme věnovat dvěma ne příliš známým zbraním, které se vyučují v systému Kobudo Kwai VIP. Obě zbraně jsou velmi nenápadné a prakticky použitelné v reálné sebeobraně.01.01.2008
Kobudo - Tinbe
Tato zbraň patří mezi nejfascinovanější a nejarchaičtější ze systému RyuKyu Kobudo. A to i přesto, že v Evropě není známá natolik, jako pět základních zbraní systému. Používalo se v kombinaci s různými zbraněmi, a proto budu o každé zbrani a kombinaci mluvit zvlášť. Nejdříve si vysvětlíme co vlastně Tinbe, nebo též Timbe je. Tinbe je štít. Nejrozšířenější verze se vyrábí ze želvího krunýře, ale můžeme najít i verze z dřeva, nebo spletené ze slámy. Velikost štítu je obvykle 45 cm na výšku a 38 cm na šířku. I z toho popisu můžeme vidět, že jako nejvhodnější se používali vodní želvy žijící v mořích kolem souostroví RyuKyu. Pancíř se pak lakoval pryskyřicí. Původně se krunýř používal jako jakási nákupní taška na přenos menších břemen a jasně z ní vyplývá její rybářský původ. To samé platilo i o verzích ze spletené slámy, nebo dřeva. Známa jsou spojení se třemi zbraněmi. Budeme se věnovat každé zvlášť.01.09.2007
Kobudo - Sansetsukon
Čínsky se tato populární zbraň jmenuje San ťie kun. Je to trojdílná tyč, respektive trojitá nunchaku. Podle legendy vznikla zbraň přímo v Šaolinském chrámu kolem roku 600 n.l. Jiné zdroje uvádějí datum vzniku až v roce 960 n.l. v období dynastie Song. Armádnímu generálovi Jun Hong Yahovi, expertovi na boj s tyčí se v boji tyč zlomila a on ji spojil řetězem. Později spojil tři kratší hole, čímž vznikl Sansetsukon. Podle některých zdrojů byla tato zbraň nasazovaná do armády, kde byla používána na obranu proti oštěpům a jiným dlouhým zbraním. Používala se v boji armád, kde se protivníci skrývali za veliké štíty. Tato legenda je však podle mého osobního názoru málo pravděpodobná. Na Okinawu údajně přinesl trojitou tyč mister Matayoshi Shinko (1888-1947), který se naučil pracovat s touto zbraní při své druhé návštěvy Číny na začátku 20. století, kde se jí učil od mistra známého pod jménem Kingai. Velikou výhodou bylo to, že sansetsukon dokázal udeřit "za roh", čili dokázala trefit protivníka ukrývajícího se za štít ohebnými koncem zbraně a při rotačních technikách se generovala obrovská síla. V bojových podmínkách se stejně mohla správným manévrováním měnit délka zbraně. Stávala se tak střídavě jednoruční, ale i párovou případně se její možnosti kombinovali. Nejblíže má ke zbraním Tanbo, Nunchaku a k Bo. Jako Sansetsukon se využívala bočnice na vozíku zemědělců, kteří s ní zajišťovali balíky cukru, sena a podobně. V případě ohrožení se vozík zbavil bočnice a ta se použila jako smrtonosná zbraň. Verzí zbraně je více. Na Okinawě ji můžeme najít aj pod jménem trojitá Nunchaku, anebo Sanchaku. Většinou se liší délkou (od 1m do 2,5 m). Ramena jsou stejně dlouhé, ale existují i verze ramen různých délek. Materiál bývá zpravidla ten samý - pevný bílý dub, flexibilnější bambus anebo ratan, přičemž se dají koupit tyto zbraně i z plastu, nebo hliníku. V každém případě je dobré používat tvrdé materiály a nepružné spojení. Spoj je podobný jako u nunchaku, buď řetězem anebo provázkem. Stejně různé jsou tvary od kulatých přes šesti až osmihranné. Ramena jsou rovné, ne kónické. Existuje i Jonsetcukon, čtyři tyče spojené řetězem. Můžou být stejně dlouhé, jako i délkově rozdílné a můžou mít na koncích upevněné železné hroty.01.07.2007
Kobudo - Hanbo
Hanbo je zbraň, která nepatří do systému RyuKyu Kobudo. Tato zbraň je prokazatelně japonského původu, ale existují záznamy přítomnosti Hanbo na Okinawě. V překladu se slovo Hanbo skládá ze dvou znaků. Han – poloviční, Bo – hůl, tyč. Jak už z názvu můžeme vidět, Hanbo je poloviční Bo, čili rozměrově je 90 až 100 cm dlouhá, a cca 2,5 až 3 cm široká. Nedá se přesně určit datum, ani čas vzniku, nakolik tato "zbraň" se dá najít všude na světe. Krátkou tyč, nebo větev najdete prakticky kdekoli, ale jenom v Japonsku a do jisté míry na Okinawě vznikl ucelený systém obrany a útoku - Hanbo-džutsu. Táto zbraň může byť známá i pod jménem Henbo. Historie Hanbo sahá až do 12 století, období vlády císaře jménem Kodaikó (uvádí se i jako Kodaitó, anebo Godaitó). Tento císař se v průběhu své vlády 2 x snažil o vládní reformu a čelil mocným klanům. Několikrát se ocitl v obklíčení a nebezpečí smrti a 2 x ho zachránil jeden jeho vazal. V této době probíhali souboje mezi jednotlivými panovníky tak, že byl vybrán ten nejlepší a nejsilnější bojovník, aby obhajoval čest svého pána v souboji na život a na smrt. Souboj se začínal s Naginatou, což je dlouhá sečná zbraň. V průběhu boje se císařovu samuraji zbraň zlomila a byl odkázán jenom na asi 90 cm tyč. I s ní dokázal soupeře porazit! Po zopakovaní tohoto hrdinského výkonu císař dovolil samurajovi nosit jméno Kuki - v té době to byla obrovská pocta, protože jednak mu jméno vybral císař osobně a jednak jméno v té době mohli nosit jenom vysoký šlechtici. Samuraji, kteří sloužili pánovi, neměli právo mít jméno. Řadili se totiž ke spodní, nebo střední šlechtě. Rodina Kuki rozvinula boj s použitím krátké tyče Hanbo (90 cm) do mistrovské formy a založila styl Kukišin-Ryu. Existují záznamy, že tato škola učila i boj s Jo (128 cm tyč), Bo (183 cm tyč) a Tessen (36 cm tyč). Tato škola ovlivnila mnoho mistrů bojových umění. Jedním z nich byl i Morihei Uešiba Sensei, O´Sensei Aikido, který byl dobrým přítelem tehdejšího Soke linie Kukišin-Ryu, Kuki Takaharu Senseie. Studoval u něho umění boje s tyčí a povídá se, že jeho ponětí Aiki-Jo bylo do jisté míry ovlivněné Kukišin-Rjú.01.03.2000
Kobudo - Tonfa
Výjimečné vlastnosti této zbraně, nezůstali bez povšimnutí v policejních složkách na celém světe. Pro svou jednoduchost a praktičnost se využívá jako policejní obušek prakticky všude a stala se nedílnou součástí vybavení americké policie, ale i městských policajtů i u nás. A i když se dnes už vyrábí z plastu a technika boje je úplně jiná, její kořeny můžeme hledat na Okinawě v jejím dřevěném předkovi. Původ této populární zbraně je nejasný. Teorie vypráví, že sloužila na Okinawě jako odnímatelná dřevěná rukojeť mlýnského kamene na drcení rýže, nebo obilí. Další pohled je, že se používala jako rukojeť a držák na studni. A k zamyšlení stojí i to vysvětlení, že to byl věšák na stěně. Stejně tak její jméno najdeme v různých formách. Je známá pod jménem Tonfa, Tuifa, nebo i Tingua/Tindwa. Jako zbraň byla Tonfa známá v celé jihovýchodní Asií, ať už to bylo v Indonésii, na Filipínách nebo v Thajsku, kde byla známa pod jménem Mae Sun Sawk. Ve staré Číně se vážou bojové techniky podobné Tonfa Džucu k jiné zbrani denní potřeby - (Šuang-kuaj). Už z tohoto výpočtu funkcí můžeme lehko vidět, že původ této zbraně je zemědělský. I proto je umění Tonfa Džucu úzce spjato i s okinawským uměním prázdných rukou - Karate. Mnohé formy prázdných rukou se dají cvičit s Tonfou v ruce a vůbec se netratí nic na svojí tvrdosti a ladnosti. Tonfa se s pravidla využívá jako párová zbraň, kde jedna ruka blokuje a druhá ruka simultánně vykonává protiútok. To by mělo byť cílem všech párových zbraní. Blok a protiútok, by se měli stát jednou akcí bez přestávky.01.03.2007
Kobudo - Kama
Další se zbraní v cyklu představování okinawského Kobudo je Kama. Tato zbraň dokonale podtrhuje zemědělský původ některých zbraní. Nástroje každodenního používaní se měnili na zbraně následkem v pádu klanu Satsuma na Okinawu, ale i díky královskému zákazu nošení zbraní 100 let před japonskou okupací Okinawy. Historicky tato zbraň vznikla ze srpu na rýži, anebo obilí. Časem se však rozvinula do formy, že se stala rovnocennou zbraní pro obávané samurajské meče a správnou technikou se dalo přetnout i pevné brnění. Tento krátký srp se v různých formách využíval na celém světe ne jenom jako zemědělský nástroj, ale i jako jednoduchá zbraň, která je vždy po ruce. I dnes se na vesnicích kosí ať už dlouhými kosami, anebo krátkými srpy a při přizpůsobení taktiky kvalitám a výhodám zbraně se můžeme účinně bránit. Ve středověku se při zemědělských povstáních kosy a kosičky používali na přesekávání šlach koní za jízdy a jezdci tak ztratili svou výhodu rychlosti a výšky. Častokrát se čepele kos připevnili na vozy a cválajíce koně se k vozu nemohli přiblížit. Je samozřejmé, že jako zemědělská zbraň musela být Kama lehčí, než li dnešní zbraň (mám na mysli skutečné zbraně, ne dřevěné repliky). Když si představíme, že s ní rolník musel pracovat celý den, tak je jasné, že musela být odlehčená. Naproti tomu těžší Kama dává větší razanci při útoku, a stejně tak i při obraně.01.11.2006
Kobudo - Sai
Původ této zbraně je dodnes zahalen tajemstvím. Společně s Bo je jednou z nejstarších zbraní Ryu Kyu Kobudo a systém Sai Jutsu je rozvinutý jen o kousek méně než Bo Jutsu. Jak se však tahle zbraň dostala na Okinawu? Je rozšířenou představou, že Sai byla původně nástrojem rolníků, kteří ji používali buď jako kolík na sazení rýže, nebo jako prosté vidle, případně na česaní ovoce ze stromu. Ale souostroví Ryu Kyu má převážné bažinatý půdní podklad a proto tyto ostrovy nemají přirozené ložisko kovů a dovoz železa z jiných zemí byl velice nákladný. Takže tahle teorie je neopodstatněná. I přesto je umění s kovovým trojzubcem rozšířené a Sai Jutsu patří k vrcholným uměním Kobudo. Je pravděpodobné, že Sai na Okinawu přivezli námořníci z Jávy a Sumatry, protože Okinawa byla křižovatkou obchodních cest. Další z teorií je, že Sai je odvozená od rituální zbraně hinduistického boha Indru a na Ryu Kyu ostrovy je přinesli čínští buddhističtí mniši. Říká se, že ji používali v sebeobraně, protože nebyla ostrá a buddhistické předpisy zakazovali nosit při sobě ostré zbraně. Ať už je její původ jakýkoliv, zůstává skutečností že tato na pohled půvabná zbraň se stává v rukou zkušeného bojovníka smrtelným nástrojem účinným i proti obávanému samurajskému meči bojovníků klanu Satsuma.01.09.2006
Kobudo - Bo
Bo pochází z linie okinawských samurajů, profesionálnych bojovníků a je najrozšírenejšou okinawskou zbraní. Můžeme ji potkat ve věčšine Dojo, kde se cvičí Kobudo. Na první pohled je snadná, ale jenom hlbší studium odhalí všechny její krásy a možnosti. A právě zdanlivá snadnost a lehkost této zbraně jí zabezpečuje takovou popularitu. Je samozřejmostí, že každy styl má jiný pohled na Bo. Systém boje s dlouhou holí je společně se Sai (kovový trojzubec) nejstarším a nejpromyšlenějším ve zbraních, které patří do skupiny RyuKyu Kobudo. Je základní zbraní okinawského Kobudo. Je jisté, že většina techník s tyčí je totožných se všemi ostatními technikami dlouhých zbraní – kopí (Jari), halapartna (Naginata), veslo (Eku), Sai na tyči (Nuntebo) a jinými.01.07.2006
Kobudo - Nunchaku
Je to snáď najznámejšia zbraň RyuKyu Kobudo. Svoju popularitu získala vďaka filmom s Bruce Leem, ako aj ďalším komerčným filmom. Poľnohospodársky pôvod Nunchaku je zrejmý. Vo Východnej Ázii sa používali na mlátenie obilia, či ryže. Iný druh slúžil ako konské zubadlo a ďalší (s krátkym spojom) ako luskáčik na orechy. V pôvodnej forme boli ramená kratšie ako predlaktia človeka. Ako spoj slúžili prepletené vlasy z konského chvosta. V období vpádu klanu Satsuma, kedy bolo zakázané na Okinawe nosenie akýchkoľvek zbrani, sa do cepov začali implementovať známe techniky so Sansetsukon a začal sa formovať vlastný systém okinawského Nunchaku-Jutsu. Bol ovplyvnený jednak okinawským Te (známe sú aj pomenovania Tode, alebo Toudi-Jutsu) a čínskymi osadníkmi z dediny Kuninda. Keď Nunchaku nadobudlo charakter zbrane, ramená sa začali formovať do kónického tvaru a ramená sa začali predlžovať kvôli účinnejším blokovacím technikám.01.05.2006
The Crow – Legenda pokračuje
“Kdysi dávno lidé věřili, že když někdo zemře, vrána jeho duši odnese do země mrtvých. Ale stane se, že duše je zatížena tak velkým zármutkem, že ani v světě mrtvých nedokáže dojít klidu. Proto vrána odnese duši zpátky mezi živé, aby vše napravila. Nic už se nedá napravit. Moje duše nespočine v klidu, pokud nebudeme opět spolu…”.01.03.2000
Mortal Kombat: Conquest
"V každém z nás tepe srdce válečníka. Hrstka vyvolených z každého pokolení o tom musí podat důkaz. Před stovkami let, v temných dobách plných násilí, tento úkol připadl rozhodnutím osudu, mnichu Kung Laovi, strážci Sirovi a zlodějce Taje, kteří museli chránit Země říši před silami z Mimo světa. A to tím, že bojovali o svůj život, že bojovali o svou čest, že bojovali o svůj svět v zápase na život a na smrt MORTAL KOMBAT: CONQUEST "01.02.2000
Obi - symbolika barev pásků v bojových umění
Obi - je pásek cvičenců v bojovém umění, patří do výstroje a je součástí ke kimonu. Je vyrobený z textilu a jeho rozměry se pohybují od šířky 4 až 6 cm po délku od 220 do 300 cm. Někdy může být vyroben i z čistého hedvábí. Jeho hlavní funkcí je držení kabátce “ GI ” jedná se např. JUDO - GI, KARATE - GI, atd. Je těsně obepnutý okolo těla cvičence. Vlastník opasku si ho obtočí zpravidla dvakrát okolo trupu a konce zaváže na speciální uzel trojúhelníkového tvaru, který je uvázaný tak, aby držel co nejvíce u sebe. Pro ty, kteří cvičí různé školy a druhy bojových umění a každodenně se zdokonalují, má používání OBI zvláštní význam a není to jenom obyčejný opasek na upevnění vrchního dílce od sportovního kimona.01.05.1998
Mortal Kombat
Když se dnešního mladého člověka, který jako každý druhý poslouchá moderní hudbu, dívá se na akční filmy a hraje na počítači hry, zeptáte: “Co je to Mortal Kombat?”,každému se vybaví trilogie počítačových her z dílny pánů Eda Boona a Johna Tobiase, kteří stáli při vzniku této videohry na mýtickém základě s prvky bojových umění01.04.1998