Hanshi Patrick McCarthy
Patrick McCarthy jako držitel stupně 8. Dan patří mezi renomované a nejvýše postavené, světově uznávané osobnosti Karate a Kobudo. Stejně tak je jako jeden z mála neasijské národnosti je držitelem titulu Hanshi.Je uznávaný nejen jako historik bojových umění, ale i jako skvělý učitel. Jeho výzkum i semináře ho vedli po celém světě. Hanshi McCarthy se narodil 4. prosince 1954 v Kanadě. Již od dětství pronikal do tajů bojových umění. Učil se Judo, Karate i Kung Fu. V 70. a 80. letech patřil mezi deset nejlepších v Severní Americe v kategoriích Kata, Kumite i zbraně, kde získal více než 100 ocenění a titulů. Na jedné ze soutěží se setkal s mistrem Richardem Kimem (1917-2001), který v té době působil jako profesor Karate na Univerzitě v Harvardu. V té době byl Richard Kim držitelem 9. Danu a podnítil v mladém bojovníkovi zájem o historii bojových umění, které se věnuje dodnes. V té době se na soutěžích Judo setkal i s dalším ze svých učitelů, profesorem Wally Jayem, učitelem a zakladatelem Small Circle Ju Jutsu. V roce 1985 se jako držitel 5. Danu přestěhoval do Japonska, kde působil jako zástupce svého mistra, Richarda Kima, při Dai Nihon Butokukai (Celojaponská asociace bojových umění). Seznámil se tam s mnohými mistry bojových umění, měl možnost se od nich učit a zároveň jako jeden z hrstky ne Japonců učil v přímo Japonsku Karate. V Japonsku získal i 6. Dan, a to od komise Dai Nihon Butokukai. Tehdy tento stupeň nezískal žádny ne japonský adept Karate!V té době se blíže seznámil i se svým nynějším učitelem, Senseiem Kinjo Hiroshi (*1919), za kterým jezdí konzultovat své techniky dodnes. Kinjo Sensei je nositelem linie Sokon Matsumura (1792-1896), Anko Itosu (1831-1916) a přímým žákem mistra Chomo Hanashiro (1869-1945). McCarthy Hanshi je tak nositelem 5. generace linie okinawského Karate. Hiroshi Sensei je rovněž nositelem linie Kobudo, konkrétně školy Yamane Ryu v přímé linií Chinen Sanda (1842-1925), Oshiro Chojo (1887-1935) až k Hiroshi Senseiovi. Díky své práci a výzkumu byl Patricku McCarthymu v roce 1994 samotnou Dai Nihon Butokukai oceněný titulem Kyoshi a získal 7. Dan Karate. Opět poprvé byla tato pocta udělená ne Japonci. Po deseti letech v Japonsku, kde poznal i svou nynější manželku Yuriko, přijal McCarthy Sensei nabídku australské College of Natural Medicine v Brisbane, kde pracuje, žije a trénuje dodnes. Kromě toho jistou dobu působil i jako reprezentant Dai Nihon Butokukai v Austrálií. Později z různých důvodů vztahy přerušil a dnes udržuje úzké kontakty jen s Hiroshi Senseiem. Kromě toho je v Brisbane i administrativní centrum jeho celosvětové organizace RyuKyu Karate-Jutsu Kokusai Kenkyua, volně přeloženo - anglicky International RyuKyu Karate-Jutsu Research Society (IRKRS), česky - Mezinárodní společnost pro výzkum RyuKyu Karate-Jutsu, která sdružuje různé technické stupně z rozmanitých stylů a krajin celého světa. Své členy má dnes už i v Čechách a na Slovensku.
V roce 2005 mu jeho učitel, Hiroshi Kinjo Sensei za neutuchající snahu a úsilí na poli bojových umění udělil stupeň 8. Dan a titul Hanshi. Za své působení McCarthy Sensei trénoval pod mistry na Okinawě, v Japonsku, v jižním a severním Šaolinu. Zkoumal bojová umění na Tajwanu, Hongkongu, Filipínách, Indonésií, několik let zasvětil i výzkumu evropských šermířských škol a evropských systémů sebeobrany beze zbraně a dokonce i africkým školám. Tyto vědomosti pak adaptoval do svých zkušeností a znalostí. Svůj výzkum završil v odborných knížkách jako jeho první komplexní překlad díla „Bubishi“ do angličtiny, který se velice brzy stal bestsellerem. Na tomto díle pracoval více než 10 let a ještě pořád svoji práci nepokládá za dokončenou. Dalšími knížkami jsou „Classical Kata of Okinawa Karate“, „Ancient Okinawan Martial Arts“ díl 1 a 2, přeložil díla Nagamine Shoshina „Tales of Okinawa's Great Masters“, „Karatedo Tapenshu“ od Funakoshi Gichina či knihu od Choki Motobu „Watashi no Karate-jutsu“. McCarthy Sensei dnes cestuje po celém světě, aby učil a vedl semináře Kobudo a Karate. Jejich tématika a obsah pojí adepty mnohých stylů a to nejen Karate, ale i Ju Jutsu, Kenpo, Judo, Aikido a podobně. Věnuje se šíření stylu Koryu Uchinadi (doslova Stará okinawská škola) a myšlenky IRKRS. Jeho oblíbeným motem je „On Ko Chi Shin“, neboli „Zkoumání starého je cestou pochopení nového“. Principem, který vštěpuje všem svým členům a žákům jak „Bunbu Ryo Do“, neboli „Dvojitá cesta pera a meče“. Trvá nejenom na skvěle trénovaném těle, ale i na trénované mysli bojovníka. V našich zeměpisných šířkách není příliš známy. I přesto už navštívil jak Prahu, tak Bratislavu. V obou městech se mu líbilo, v Praze mu nejvíce chutnalo pivo v kombinaci se svou oblíbenou whisky.
Hanshi, jaké bylo vaše dětství? Můžete nám v krátkosti pospat Váš život?
Na rozdíl od typicky nefunkčních rodin, kterých bylo v revoluční době 50tých a 60tých let hodně, jsem já měl normální dětství, vyrůstal jsem ve fungující rodině a učil jsem je jak „žít svůj sen“. S cvičením jsem začal v 60tych letech 20tého století a bojová umění se stali mou vášní již od dětství. Již v rané mladosti jsem se rozhodl, že bojová umění budou mou profesí i povoláním. V 70. a 80. letech jsem v Kanadě vedl své vlastní Dojo a užíval si úspěšnou závodnickou kariéru na otevřených mistrovstvích. V 80. letech jsem se přestěhoval do Japonska, abych zkoumal a cvičil bojová umění přímo u zdroje. Tam jsem se stal spisovatelem, vydal jsem několik knížek, včetně bestselleru „The Bubishi“, knížky, která vyšla v mnohých jazycích, včetně češtiny. V 90tých letech jsem byl najat členem výkonného výboru World Karate Federation (WKF), abych vypracoval vysokoškolský program na akreditaci instruktorů bojových umění v Austrálií. V roce 1995 jsem se svou rodinou přestěhoval do Brisbane (Austrálie), kde bydlím dodnes. V roce 1996 jsem se rozhodl otevřít svou malou studijní skupinu světu kolem a zaujal jsem značné množství členů ve více než 20 krajinách. Dnes cestuji po celém světě a vedu semináře a přednášky pro členy naší skupiny.
Jaké bylo Vaše první setkání s bojovými uměními?
V roce 1964 jsem sledoval na kanadský National Film Board dokument o Dougovi Rogersovi, kanadském šampionovi v Judo, který vyhrál stříbrnou medaili na Olympiádě v Tokiu. První klub, do kterého jsem se přihlásil, byl Sain John Judo club, kde jsem trénoval pod Senseiem Dutchie Shellem. Tato zkušenost mě nakonec dovedla k Judo soutěžím až do střední školy, když jsem pak začal se školským zápasením. Dalším bonusem tréninku v mém prvním Dojo bylo, že jsem měl možnost setkat se s profesorem Wally Jaye, u kterého jsem později trénoval Small Circle Ju Jutsu. Ve věku 12 let jsem byl na své první lekci Karate na místní Sain John YMCA. Vedl ji instruktor jménem Adrian Gomes, který právě začal malou studijní skupinu se svou přítelkyní, bratrem a pár přáteli. Adrian byl studen na UNB a Karate se učil sám z knížky od Masutatsu Oyamu „What is Karate“ (1958).
Hanshi, zmínil jste se o soutěžích. Jaká byla Vaše kariéra a Vaše sportovní výsledky?
Po čase své sportovní kariéry jsem vyhrál více než 100 soutěží včetně 5 národních titulů, dvou mezinárodních titulů a jednoho světového.
Byl jste někdy nucen použít bojová umění v reálném životě?
Když jsem vyrůstal tak jsem se hodně pral. A později, abych si přivydělal na studia, jsem pracoval jako vyhazovač v některých hezky drsných nočních klubech a hospodách. Takže ano. Své bojové zručnosti jsem byl nucen používat v opravdovém boji.
Jaké styly jste studoval a kdo byli vaši učitelé?
Jako veliký fanoušek Bruce Leeho, kterého považují do jisté míry za inovátora, jsem studoval doslova několik čínských, okinawských, japonských a jihoasijských stylů, stejně tak západní styly a systémy. V době mého širokého tréninku jsem vyhledával mnoho učitelů. Ale zjednodušeně řečeno, mými učiteli Karate byli Richard Kim a Kinjo Hiroshi. Mým učitelem Judo byl Dutchie Shell a mým učitelem Ju Jutsu byl Profesor Wally Jay. Mými učiteli meče byli Sugino Yoshio a Ezawa Takehiro. Mým trenérem pro boj na zemi a submission fighting byl Takada Nobuhiko z organizace UWFI.
V dnešní době jste však znám jako propagátor stylu Koryu Uchinadi (Stará okinawská škola). Jak jste se k tomuto stylu dostal? Můžete ho v krátkosti charakterizovat? V čem se liší od jiných, více „klasických“ stylů?
Moderní tradiční japonské Karate jednoduše nemá mechanizmus, reálný související předpoklad, který by ho spojoval s obvyklým jednáním fyzického násilí (Habitual Acts of Physical Violence – HAPV). Právě díky tomu se původní předchůdce bojových umění stal v první řadě uměním. Skrze historické studie a široký záběr tréninků jsem udělal změny nevyhnutné pro adaptování do reality bez toho, abych ztratil cokoliv z bohatého kulturního dědictví, ze kterého se toto umění vyvinulo. Rozdíl tkví čistě v klasických rituálech, ceremoniích a formách, které se podle mého nejlepšího názoru stali v „klasických“ stylech nepochopenými/ustrnulými a zaměřili je spíše na věci jako linie, politika a formování funkcí.
Který z Vašich učitelů změnil Váš život, nebo Váš pohled na bojová umění?
Myslím, že každý z mých učitelů měl nějaký vliv na způsob, jakým nahlížím na bojová umění. Vlastně si myslím, že sami sobě jsme nejlepšími učiteli a změna a růst do velké míry vycházejí ze zkušeností, kterými projdeme v životě. V mém případě po více než dvaceti letech tradičního Karate jsem začal být frustrovaný z cvičení svazovaného pravidly a nepřiměřeností a hledal jsem změnu, která by mi více vyhovovala a korespondovala s mými poznatky. Trvalo mi léta, než jsem dosáhl svých cílu. V té době jsem byl otevřeně zesměšňován, kritizován, pak jsem měl hodně odpůrců a nakonec jsem byl ignorován. Později ti samí lidé, kteří na mě útočili, označovali mé inovace za naprosto jasné a samozřejmé, potřebné a něco, nad čím přemýšleli už dávno!
Jak vaši učitelé ovlivnili Váš život v bojových uměních a stejně tak v normálním životě?
Učitelův nejlepší vliv by měl být jeho osobní příklad, ale ne vždy dělají, co kážou. Takovéto konání vysílá smíšené signály a směřují ke zmatku žáků. Byl jsem jedním takovým žákem, zmateným tímto chováním. V letech, které od té doby uplynuli, jsem byl schopen jasně definovat svůj soubor hodnot, kterým věřím a podle kterých žiju.
Co nám i v dnešní době, podle Vašeho názoru, může dát cvičení bojových umění?
Ochrana sama sebe byla a pořád je na prvním místě. Kromě toho je samozřejmě nesčetné množství postraních výhod. Většina z nich má co dělat se zlepšující se kvalitou našeho každodenního života, zdravím a tělesnou kondicí, dále je to pak redukce stresu, vnitřní cesta a tak dále.
V těchto dnech je velice populární vyučovaní tzv. Smíšených bojových umění (Mixed Martial Arts, MMA) a boj na zemi. Jaký je Váš názor na tuto disciplinu?
Samozřejmě mám rád každý systém postavený na realitě, ale není to vlastně nic nové. Ve skutečnosti když studujeme modernou historií bojových umění, zjistíme, že MMA byli stejně tak populární před 100 lety. Ve skutečnosti není daleko od pravdy zjištění, takzvané tradiční bojová umění jsou postavena na podobné eklektické historií.
Můžete prosím v krátkosti popsat Vaši Akademií bojových umění v Brisbane a říci nám něco málo o studijních postupech a programu?
Systém vychází z teorie Obvyklých jednání fyzického násilí (Habitual Acts of Physical Violence – HAPV). Je postaven na tradiční Kata, následně jejich praktickému použití. Dále se dostáváme přes drily pro jednotlivce (Kihon Waza), drily ve dvojici (Futari Geiko), zbraně a drily se zbraněmi ve dvojici (Kobudo no Buki a Buki no Futari Geiko). Celý systém je doplněný o tradiční posilovací cvičení (Hojo Undo). Ve drilech ve dvojicích se vyučuje přijímání a dávaní tvrdých úderu, zápas v klinči, páky na klouby, škrcení a útoky na krevní řečiště, hody, zápas na zemi, úniky a proti techniky a zakomponování všech těchto prvků do klasických Kata. Stejně tak se probírá teorie bojových umění, jako je anatomie, biomechanika, základy léčitelství, akupunktura, historie bojových umění a podobně. Toto je popsání opravdu jenom v krátkosti.
Můžete nám něco říct o svém výzkumu, překladech a úspěších na poli teorie a historie?
Naše vydavatelství vydalo 15 DVD s programem Koryu Uchinadi, které popisují systém Koryu Uchinadi. Kromě již zmíněné knihy Bubiši jsem přeložil knížky od mistrů Nagamine Shoshin, Funakoshi Gochin a Motobu Choki a napsal několik dalších. V současné době připravuji tréninkový manuál, knihu o Ryukyu Kobudo, přepracované vydání knížky Bubiši, dokument o drilech postavených na výzkumu Motobu Choki Senseie a knihu o Yamanni Ryu Kobudo. Práce je hodně.
Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Protože každý rok jsem mimo krajiny a pryč od své rodiny přibližně 10 měsíců v roce, pomalu odstupuji od mezinárodního cestování a budu se soustředit na své zdraví a práci, se kterou mám velké zpoždění. Mým cílem je vytvořit vyhovující web stránku, která bude lépe sloužit vzrůstajícímu počtu členů a užívat si rodinný život ve svém domově.
Sensei, děkujeme Vám za rozhovor a budeme se těšit na všechny Vaše další aktivity.
Kobudo Kai Bratislava
Patrick McCarthy
Fotografie: archiv Patrick McCarthy a archiv autora
Fotografie
