Není žádný perfektní systém, jeden styl prostě nestačí
Velmistr Liu Jing Ru je v Číně žijící legendou a zároveň jeden z nejslavnějších mistrů kung fu na světě. Získal 4 zlaté medaile na celonárodním mistrovství Číny a zvítězil také na mnohých čínských krajových soutěžích. Je jedním z nejznámějších jmen ve světě tradičních čínských bojových umění. Je držitelem 8. danu Wu Shu a 10 let byl trenérem čínského národního týmu Wu Shu pro styl Ba Gua Zhang. Vychoval mnoho vrcholových sportovců a šampiónů. Jeden z jeho studentů, Ge Chun Yan získal zlatou medaili na celonárodním mistrovství Číny 5 let po sobě. Další z jeho studentů získal první místo na mistrovství Pekingu ve stylech kudlanky a Ba Gua Zhang, a také mnozí z ostatních získali ocenění a tituly na mnoha různých soutěžích. V 90. letech se vzdal pozice trenéra národního týmu Wu Shu a založil svou vlastní Školu tradičních čínských bojových umění. Se svými hlubokými znalostmi a širokými zkušenostmi získal mnoho studentů nejen z Číny, ale také z Ameriky, Evropy, Austrálie a Ruska. Vydal mnoho knih a učebních kazet o bojových uměních. Je známý především pro své umění Ba Gua Zhang , ale ovládá i několik dalších stylů kung fu. Jeho kniha "Ba Gua Zhang", kterou vydal v roce 1999, se stala oficiální tréninkovou příručkou pro Cheng styl Ba Gua Zhang pro celou Čínu. V posledních letech vytvořil sérii instruktážních DVD o čínských bojových uměních. Dnes je viceprezidentem "Research Society of Ba Gua Zhang" v Pekingu, kde také žije a vyučuje Ba Gua Zhang, Xing Yi Quan a Tang Lang. Následující interview pořídil v Pekingu mistr Tang Tung Wing, jeho osobní student.Mistře Liu děkujeme, že jste souhlasil s tímto rozhovorem.
Není zač.
Nejdřív bych rád věděl, proč jste vlastně začal studovat čínská bojová umění?
Jako dítě jsem slýchal mnohá vyprávění o hrdinech, kteří chránili slabé a bezmocné, bránili svou zemi, bojovali za mír a spravedlnost a proti zlu a násilí. Jako většina dětí jsem toužil být jako tito stateční lidé, pomáhat ostatním lidem. Takže pro trénink Kung Fu jsem se rozhodl už ve velmi raném věku, abych se stal silným a statečným a mohl bojovat proti padouchům. Samozřejmě to byl dětský sen, dnes proti zločincům nepoužíváme bojová umění, v moderní společnosti máme zákony, policii a soudy a braní zákona do vlastních rukou je ilegální. Důvodem proč pokračuji v tréninku bojových umění je zlepšení síly, zdraví a duševní harmonie. Samozřejmě ani nechci, aby moji studenti mezi sebou bojovali. Chci, aby řešili své spory smírem bez použití násilí. Ale chci, aby v sobě uchovávali myšlenku hrdinství, ideál síly, statečnosti, cti, upřímnosti a spravedlnosti.
Řekněte nám, kdy jste začal se cvičením a jaké styly jste studoval.
Rozhodl jsem se ke cvičení, už když jsem byl dítě ale nemohl jsem to zrealizovat, protože jsem chodil do školy, měl jsem spousty hodin a doma jsem pak musel pomáhat své matce v domácnosti. Prostě jsem neměl čas. Po skončení školy, když jsem začal pracovat, se to zlepšilo. Od svých 20 let jsem pracoval jako učitel ve škole, měl jsem víc času a mohl jsem začít cvičit a plnit si své sny. V roce 1957 jsem začal studovat Cheng styl Ba Gua Zhang u mistra Liu Xing Wu, od kterého jsem se rovněž naučil Shaxi Xing Yi Quan. Od mistra Qui Zhi He jsem se naučil Luo Xuan Quan a Zhang styl Ba Gua Zhang. Později jsem také studoval Yin styl Ba Gua Zhang u mistra He Zhong Qi a dále Liu He Tang Lang Quan (Kudlanku Šesti Harmonií) u mistra Shan Xiang Linga.
Můžete nám objasnit rozdíl mezi moderním nebo také soutěžním Wu Shu a tradičním Kung Fu?
Dnes je moderní Wu Shu stavěno tak, aby každý jeho pohyb byl co nejpůsobivější a nejhezčí. Cílem je zvítězit na soutěžích a turnajích, místo správného naučení, pochopení a vstřebání umění Kung Fu. Současné Wu Shu obsahuje spoustu působivých pohybů, a přestože mnohé z nich jsou praktické sebeobranné techniky, pohyby a cvičební postupy byly odstraněny, změněny nebo pokřiveny. Všichni studenti současného Wu Shu cvičí jako stroje, dělají přesně stejné věci přesně stejným způsobem bez jakéhokoliv vlastního vyjádření nebo tvořivosti. Dělají všechno bez citu a bez duše jednoduše jako druh tělesného cvičení. V tradičním Kung Fu se všechno dělá pro ozdravení těla, pro umění sebeobrany, pro praktické aplikace v boji, a také pro kultivaci ducha. Navíc v tréninku tradičního Kung Fu v každé technice různí lidé vyjadřují svou osobnost a osobní vlohy, nedělají všechno stejně. Při tréninku moderního Wu Shu je velmi snadné si ublížit, protože všichni cvičí obtížné pohyby jako vysoké skoky, přemety, salta, zkrátka akrobacii. Cvičenci se často zraní, úrazy jsou běžné. Navíc takto lze cvičit jenom v mládí, později už ne. Tradiční trénink umožňuje rozvoj zdraví, síly a bojových dovedností a harmonizaci těla i ducha v každém věku. Cvičíme pro svůj vlastní prospěch, ne abychom získali medaile a poháry, ale abychom si zlepšili zdraví, získali harmonii, vycvičili tělo k síle, ohebnosti a mrštnosti a mysl ke klidu, čistotě a bdělosti. Kromě toho každý pohyb má praktické a efektivní použití v boji, neklade důraz na vnější dojem. Navíc trénink se hodí pro lidi každého věku, nehledě na úroveň fyzické kondice a dosavadní schopnosti.Takže obecně vzato můžu říct, že trénink současného Wu Shu je pro vnější dojem, zatímco tradiční trénink je pro praktické použití ve skutečném životě a skutečném boji. K jakým koncům vedou tyto dvě rozdílné cesty není potřeba říkat. Každý si to může vyvodit sám a podle toho se zařídit.
Mnoho lidí dnes cvičí bojová umění. Někteří chtějí cvičit mnoho různých stylů, protože věří, že se z nich stanou lepší bojovníci a budou umět víc věcí. Jiní se chtějí naučit co nejlépe jen jeden styl, o kterém si myslí, že je nejlepší nebo perfektní. Kde je pravda?
Můžu upřímně říct, že není nejlepší nebo perfektní systém. Každý systém má specifické charakteristiky, výhody a nevýhody. Pokud chcete dosáhnout opravdu vysoké úrovně jako bojovník, jeden styl nestačí. Ovšem je nutné vědět, jak na to, jak se správně učit a naučit víc systémů bojových umění. Radím začátečníkům, aby cvičili pouze jeden styl, a to tak dlouho, dokud v něm nedosáhnou nějaké vyšší úrovně pokročilosti a teprve potom si zvolit nějaký další. Protože ač jsou mezi různými styly velké rozdíly, mnohé základní techniky a principy jsou společné všem. Tudíž pokud umíte dobře jeden styl, můžete se snadno naučit další. Ale pozor, i při studiu dalšího systému musíte pochopit konkrétní způsoby tréninku a aplikací tohoto systému a navíc také způsob, jak jej správně zkombinovat se stylem, který už umíte. Musíme porozumět metodologii, tréninkovým postupům, kineziologii, strategii a mechanice různých systémů, které se učíme. Musíme procítit a vstřebat zásadní body každého systému, jeho filozofii a základní principy. Pokud toto neuděláte a učíte se jen mechanické pohyby, techniky a formy mnoha různých systémů, budete jako ti, co cvičí moderní Wu Shu, vaše umění bude prázdné. Bohužel dnes potkávám mnohé lidi, kteří berou Kung Fu jako druh teoretické znalosti. Neustále o něm mluví, o jeho stylech, o historii, filozofii, metodologii a tréninkových postupech, ale jsou to jen prázdná slova bez jakékoli hodnoty. Jejich znalosti jsou jen intelektuální, ne skutečné. Znají teorii, ale ne praktický účel. Mluví krásně, ale neumí vlastně nic. Jsou vynikající řečníci, ale ne dobří bojovníci. Jsou dobře vzdělaní, ale jsou to spíše učenci a vědci, teoretici bojových umění. Tradiční bojové umění je prakticky použitelné, efektivní v boji, ne teorie. Aby se ho člověk správně naučil, musí skutečně cvičit. Mluvit nestačí. Je to, jako když vaříte jídlo, musíte ho vařit, ne o něm mluvit. Když vaříte, najíte se. Když budete o vaření a o jídle jen mluvit, budete o hladu.
Když člověk studuje čínské Kung Fu, čeho by se měl snažit dosáhnout?
Čínské Kung Fu je kuturní tradice stará tisíce let. Trénink Kung Fu zahrnuje mnohé aspekty a úrovně. Prvním a nejdůležitějším cílem našeho tréninku je zlepšení kvality našeho zdraví, což však neznamená jen rozvoj fyzických dovedností - svalů a kostí, ale také zkvalitnění dechu a krevního oběhu a celkově vyvážení funkcí všech vnitřních orgánů. Za druhé, Kung Fu je bojové umění. Je nezbytné pochopit a cvičit bojové aplikace každého pohybu. Bez toho nemůžete pochopit jeho pravou hodnotu ani hodnotu forem. Pokud ve Wu Shu vynecháte bojovou stránku věci, nemůžete ho nazývat Wu Shu (tedy v překladu bojové umění), je to jen tanec. Tím neříkám, že nutně musíte s někým bojovat. Učíme se umění boje, protože nám to může zachránit život. Nebo naší rodině. Za třetí, v Kung Fu jsou velmi důležité morální hodnoty, vlastně jsou naprosto nezbytné. Musíme se stále snažit zachovávat svou duševní rovnováhu, stále se snažit být pokorní a skromní. Není to lež ani falešná představa, kterou se snažíme uchovávat. Je to něco, co přímo ovlivňuje náš charakter a osobnost. Takže při cvičení Kung Fu bychom měli směřovat k těmto třem cílům: zkvalitnění zdraví, rozvoj bojových dovedností a kultivace morálních hodnot a charakteru.
Všechny styly Kung Fu mají jako součást tréninku formy. K čemu jsou dobré?
V minulosti formy neexistovaly v žádném stylu, byla jenom spousta izolovaných pohybů. Jeden den cvičili nějaké pohyby, další den zase nějaké jiné, a tak dále. Nebyly to propojené systémy technik. A bylo velmi snadné některé pohyby a techniky zapomenout. Jak se umění předávalo z generace na generaci, někteří mistři začali různé pohyby kombinovat a tak vytvářet jednoduché formy. Jako když složíte jednotlivá slova a vznikne věta. Tak postupně vznikaly systematické metody tréninku pro každý styl. Cvičení forem je velice důležité. Když je cvičíme, musíme rozumět principům, které jsou v nich skryté, a také jejich aplikacím. Pokud jim nerozumíte a necvičíte je, cvičíte takzvané "Kung Jia Jou", prázdné formy. A to je dobré jen, abychom se mohli předvádět, jednoduchá gymnastika. Z toho pak nemáte žádný prospěch. Při dokonalém pochopení formy, jejích principů, podmínek, aplikací a použití pak cvičení forem prospívá tělu, tělesné a duševní rovnováze a sebeobranným dovednostem.
Cvičení tradičních Kung Fu zbraní v podstatě ztratilo význam. Má cenu se jím zabývat a ztrácet s ním čas?
V minulosti se zbraně používali ve válkách na obranu vlasti. Dnes se používají rakety, letadla, bomby a tak různě, takže tradiční zbraně opravdu ztratily svůj význam. Ale rád bych zdůraznil, že jejich cvičení bychom nějaký čas obětovat měli. Mají stále praktické použití v boji, místo tradičních zbraní lze použít prakticky cokoliv, co je po ruce. Mimo to cvičení s různými zbraněmi zlepšuje naše fyzické schopnosti, procvičuje celé tělo, učí pracovat s těžištěm a rovnováhou za změněných podmínek, zlepšuje koordinaci, činí naše tělo živější, pružnější a mrštnější. Kromě toho cvičení se zbraněmi je krásné.
Jak je to s vnějšími a vnitřními styly Kung Fu? Všude je spousta teorií a každá jiná...
V minulosti to bylo jednoduše tak, že šaolinské styly se nazývaly "vnější" a styly Wutangu "vnitřní". Ovšem tak jednoduché to ve skutečnosti není. Obecně vzato je to tak, že vnější styly kladou více důraz na trénink kostí, svalů a kůže. Používají k tomu silové pohyby, skoky a výkřiky a tím dodávají sílu svým technikám. Vnitřní systémy Kung Fu se víc zabývají tréninkem šlach, vnitřních orgánů a vnitřní energie. Pohyby jsou pomalé, uvolněné, plynulé a klidné. V boji potom nestojí síla proti síle. U vnějších stylů cvičíme tělo od vnějších vrstev k vnitřním, od tvrdých pohybů k měkkým. Víc se hodí pro mladé a fyzicky silné lidi. Vnitřní systémy jdou cestu opačným směrem, od vnitřních vrstev ven, od měkkého k tvrdému. Mají tu výhodu, že se hodí pro lidi jakéhokoli věku. Ve výsledku je to tak, že pokud chcete být dobří ať už v jakémkoli stylu, musíte umět kombinovat tvrdé a měkké a musíte cvičit vnitřní i vnější sílu. Všechno má dvě stránky, nemůžete klást přehnaný důraz na jednu a přitom ignorovat druhou. Proto musíme porozumět svému tělu, svým možnostem a potřebám, abychom mohli použít Kung Fu k nalezení rovnováhy.
Můžete nám něco říct o stylu Ba Gua Zhang? Přestože je na západě populární, často je zakryt závojem tajemna. Má něco společného s taoismem?
Ba Gua Zhang je jeden ze stylů Kung Fu. Vytvořil jej mistr Dong Hai Chuan. Je založen na technikách dlaní a kruhových krokových vzorcích. Ty nám dávají v reálném boji možnosti změn směrů a útoků z různých stran, používají se kruhy a spirální pohyby. Pohyby jako by napodobovaly vzorec osmi trigramů, odtud také pochází název stylu Ba Gua Zhang - Dlaň osmi trigramů.Tento styl není přímo spojen s taoismem, ale mnohé z jeho principů jako třeba dechové techniky, koncept Jin a Jang a teorie osmi trigramů jsou stejné jako v taoismu. Ba Gua Zhang je spojen s taoismem pouze na této úrovni, po praktické stránce vůbec ne. Může trochu mást, že stvořitel stylu byl taoista, Ba Gua Zhang je ale jen INSPIROVÁN teoriemi taoismu. Nehrají v něm žádnou podstatnou roli. Někteří lidé tomu nechtějí rozumět a používají taoistické náboženství, aby stylu Ba Gua Zhang dodali tajemnou náboženskou atmosféru. Tak vznikají fámy.
Máte spoustu studentů z celého světa, kteří jsou s vámi už dlouhé roky. Jak to děláte, že Vás Vaši studenti tak respektují a vydrží u Vás tak dlouho?
Jak to dělám? (usmívá se) Ve skutečnosti je to velmi jednoduché, ačkoli většina lidí to neumí. Je to upřímnost a pravdivost. Když učím své studenty, učím srdcem, nikdy neskrývám své Kung Fu. Vždycky učím skutečné umění, nikdy své studenty nepodvádím. Když mám pocit, že bych jim měl něco říct, nezajímá mě, jestli to chtějí slyšet, prostě jim to řeknu. Jako učitel mám povinnost říkat studentům o jejich chybách a problémech. Snažím se jejich chyby najít a opravit, aby se mohli dál zlepšovat. Zároveň se snažím jim sloužit jako příklad, nemůžu něco učit a přitom se tím sám neřídit. Například pokud je učím, aby respektovali druhé, musím to také dělat. Nemůžu o respektu jen mluvit. Chci, aby ke mně moji studenti byli upřímní, takže musím být upřímný já k nim. Někdy není snadné přijmout pravdu, ale pokud student pochopí, co doopravdy učím, zůstane se mnou. Protože učím pravdu a realitu, to, s čím se setkáváme každý den. Myslím, že to je mé tajemství. A taky to, že se o něj mohu s každým podělit.
Co podle Vás znamená být dobrým studentem.
Pro mě dobrý student by měl mít především dobrý charakter. Měl by být skromný, respektovat a poslouchat svého učitele, měl by trénink brát vážně a stále se snažit se zlepšovat. Chci, aby mí studenti byli dobří bojovníci, ale nechci, aby byli rváči a potížisté. Chci, aby byli mírumilovní a dodržovali zákony.
Na co kladete největší důraz při cvičení Kung Fu?
Nejdůležitější ze všeho je trpělivost při tréninku základů, protože jinak nebudete mít na čem stavět. Musíte se snažit pochopit základní principy a detaily každého pohybu, vyvarovat se přehnaného a bezmyšlenkovitého cvičení. Nesnažit se naučit mnoho věcí najednou. Je zapotřebí postupovat krok za krokem. Pokud máte dobré základy, zbytek je snadný. Tajemství je v trpělivosti a vytrvalém tréninku.
Někteří lidé o Vás tvrdí, že dáváte přednost zahraničním studentům a nechcete učit Číňany…
To je nesmysl, je mi jedno, koho učím. Všichni mí studenti jsou si rovni. Je to v tom, že někteří mí studenti přiletí z daleka, utratí spoustu peněz za letenky a ubytování v Číně… a navíc mají omezený čas, který se mnou můžou strávit. Chci, aby si odtud odvezli co nejvíc, aby neměli pocit, že se vrací s prázdnýma rukama. Proto jim věnuji víc času, snažím se je opravit a učit tak, aby potom mohli sami pokračovat, až se vrátí domů. Cestovali tisíce mil, aby se ode mě mohli učit, takže je musím učit zodpovědně, jak nejlépe dokážu. Proto mám spoustu studentů po celém světě. Na druhou stranu mí studenti v Číně mohou přijít, kdykoli se jim zachce, třeba každý den. Snažím se vytvořit odpovídající tréninkový program pro každého. Když někoho přijmu za studenta, je roven všem ostatním studentům. Snažím se být spravedlivý, dělat správné věci - nestarám se, co si o mně myslí ostatní.
aké máte plány do budoucna?
Do budoucna? (směje se) Je mi 68! No, budu dál cvičit, abych udržel své tělo v dobrém stavu. Když necvičím, necítím se dobře, ztrácím vitalitu. Pak hodlám napsat další knihu (velmistr Liu Jing Ru už napsal celkem 5 knih). Chci do ní vložit vědomosti svých učitelů i své vlastní a své zkušenosti z tréninků. Dál chci předávat vše, co umím z Kung Fu a šířit jej po světě. No a kromě toho bych rád cestoval, ne jen abych učil, ale prostě abych se někam podíval…
Velmistr Liu Jing Ru
Fotografie: archiv Sifu Tang Tung Wing
Fotografie
