Moravská asociace Hung Gar představuje Mistra Tang Tung Winga
Mistr Tang Tung Wing se narodil v Macau, poté do roku 1984 žil v Hong Kongu a nyní žije a učí v Athénách. Čínská bojová umění studuje již více než 40 let. Jako první se začal již v dětství věnovat Hung Garu pod vedením Velmistra Tang Kwok Wah, ke kterému postupně přidal styl Wing Tsun u mistrů Ho Kim Minga a Ng Chana a styl Choi Moi Pai u mistra Lau Yeun Singa. Později studoval pod vedením mistra Liu Jingru styly Baguazhang a Xing Yi a též Lihue Tang Lang (jižní kudlanka). V poslední době se věnuje též Tai ji stylu Chen a jeho učitelem je mistr Wang Xian. V současnosti aktivně vyučuje styly Hung Gar, Lihue Tang Lang, Baguazhang a Chen Tai ji a ve všech těchto stylech se nadále zdokonaluje pod vedením svých učitelů. Rovněž vyučuje sportovní boj včetně čínského fulkontaktního boje Sanda. Se svými studenty se v posledních letech věnuje též závodní činnosti, účastní se mezinárodních mistrvství v Číně. Mezi jeho největší úspěchy patří 1. a 3. místo ze Second World Traditional Wushu Championship (Zhengzou, říjen 2006), 2. místo na First International Taijiquan Invitation Tournament (Hong Kong, leden 2007) a 1. místo na 4th International Taijiquan Exchange competition (Jiaozuo, srpen 2007). Také jeho studenti již získali nejednu cennou trofej. Má školu v Athénách a založil mimo jiné „Tangs Internatinal Hung Gar Kung Fu Association", do které patří tři další školy kung-fu v Athénách, jedna v Pireu a jedna na ostrově Spetses v Řecku, dále školy v Bologni, Imole a Grossetu v Itálii. Zástupcem pro Českou reubliku je Moravská asociace Hung Gar působící v Brně a ve Vyškově.Proč jste vlastně vůbec začal cvičit kung-fu, co Vás k tomu vedlo?
Když jsem byl malý, neměl jsem pevné zdraví ani charakter, byl jsem často nemocný a pořád ustrašený. Cítil jsem, že jsem k ničemu.... Proto jsem se na radu svého strýce rozhodl cvičit kung-fu – abych se stal silnějším a byl schopný čelit výzvám života, abych nalezl vlastní rovnováhu a také abych byl schopen se bránit....
Proč tolik stylů? Jeden nestačí?
Dobrá otázka! Proč vlastně máme tolik stylů? Nejen v kung-fu, ale také v hudbě, tanci, sportu, politice, náboženství, vaření... zkrátka ve všech oblastech lidské činnosti. Různé styly vznikaly za různých podmínek, v různých dobách a na různých místech, přizpůsobené potřebám lidí, kteří je cvičili a zároveň vytvářeli. Vznikaly z jejich zkušeností, charakteru a porozumění. Během staletí bylo do kung-fu vloženo mnoho názorů a zkušeností. Celé kung-fu vzniklo z jednoho stylu a dělilo se na dva, tři a dál.... To je cesta přirozeného rozvoje umění. Vytvořil spoustu možností a je na nás, abychom pokračovali. Pro někoho samozřejmě může být jeden styl dostačující, pro někoho dokonce více, než může zvládnout. Pro někoho ne. Záleží na tom, proč cvičíte a jaké máte schopnosti. Já se kung-fu zabývám celý život, protože ho mám rád. Zajímají mě jeho možnosti, to, jak funguje. Studuji umění kung-fu do šířky i do hloubky z lásky k němu. Ovšem všechno má dvě strany. Ta dobrá strana porozumění více stylům kung-fu je, že získáte hodně znalostí i dovedností, špatná strana je, že se vám to pak může pomíchat. Vřele doporučuji začít od jednoho stylu a na něm si vytvořit dobré základy a pak teprve začít pronikat do dalších. Můžete pít různé druhy čaje, ale nemůžete je míchat v jednom šálku.
Je mezi těmi styly nějaká spojitost? V čem jsou stejné a v čem rozdílné?
Všechny styly kung-fu jsou propojené, všechny kombinují čínskou medicínu, tělesné dovednosti, filozofii, logiku, psychologii a sebeobranu. Myšlenka, praktická funkce a cíl je stejný, cesta a způsoby jsou rozdílné.
Proč všechny styly kung-fu obsahují formy? K čemu jsou dobré?
Forma je v kung-fu cestou, jak se styl naučit. Je klíčem ke stylu. Formy byly vytvořeny různými lidmi pro různé účely. Používají se k rozvoji síly, jemnosti, vytrvalosti, odolnosti, rovnováhy a koordinace. Při cvičení kung-fu forem každý pohyb musí obsahovat myšlenku a musí mít nějaký vnitřní rozměr. Cvičení forem je nezbytným a velmi důležitým krokem k pochopení stylu. Když cvičíte formu, musíte znát její účel, vědět, co vás má naučit. Dál musíte samozřejmě rozumět detailům jednotlivých pohybů a aplikacím jednotlivých technik.
Co všechno podle Vás patří ke správnému tréninku kung-fu?
Kromě cvičení forem také protahovací cvičení, dechová cvičení (Chi kung), meditace a bojové aplikace. Tohle platí všeobecně pro všechny styly kung-fu. K některým stylům též patří dobře známá cvičení jako Železná dlaň, Dřevěný panák, Makivara, Železné křídlo, údery předloktím, prstové údery, Push hands... Tato cvičení ovšem nejsou nezbytná pro všechny styly, záleží na charakteru stylu.
Proč vlastně závodíte? Má to pro Vás nějaý hlubší význam?
Mým cílem na závodech není ani medaile, ani srovnání s ostatními. Svým protivníkem jsem já sám. Touto cestou mi soutěže pomáhají zlepšit se, posunout své vlastní hranice.
Jak to že jste tak úspěšný Vy i Vaši studenti? V čem je to tajemství?
Nemůžu říct, že bych byl úspěšný, ale můžu Vám říct své tajemství, jak se úspěchu přiblížit. Jsem upřímný k sobě i ke svým studentům a spolu tvrdě pracujeme. To je mé tajemství.
Jak žijete ve srovnání s ostatními "normálními" lidmi? Máte nějaký speciální zdravý způsob života? Čaje, dieta a tak...
Nežiju nijak zvláštně, nejsem mnich. Následuji přirozenost a naslouchám svému tělu. Jím všechno, občas piju (ale ne moc), nekouřím a žiju jako ostatní "normální" lidé. Věřím ve zdravý způsob života ve smyslu nalezení tělesné i duševní rovnováhy a udržování se v harmonii.
Když někdo chce začít cvičit kung-fu, jak si má vybrat, který styl je pro něj vhodný?
Hlavně musí znát svůj cíl, proč vlastně chce cvičit. Potom musí vzít v úvahu své možnosti – věk, fyzický stav, psychický stav, charakter... To ho dovede ke správnému výběru. Pokud si není jist, nemá dobré znalosti o kung-fu, je také dobré obrátit se na někoho, kdo se v něm vyzná. Ovšem dejte pozor na rady jako: „Můj styl je nejlepší!“ a „Moje škola je nejlepší!“.
Jak poznat dobrého učitele?
V Číně podle tradice měl žák postupovat takto: Nejdříve se dívat – dívat se, jak cvičí, ale také jak se chová. Pak poslouchat – jeho názory a znalosti, které má o svém umění. Velmi důležité vždy byly morální kvality učitele. Nakonec se dotknout – dotknout se znamenalo fyzický kontakt s ním, vyzkoušet si, co umí. Samozřelmě ne tak, že byste ho vyzvali na souboj, správné bylo zdvořile požádat.Dnes můžete použít v podstatě stejný postup.
Máte nějaké životní motto?
Nesnaž se běhat, dokud se nenaučíš chodit.
Moravská asociace Hung Gar
Fotografie: archiv autora
Fotografie
