Kobudo - Suruchin
Suruchin patří mezi méně známé, ale přesto velice tradičné zbraně RyuKyu Kobudo. Její stopy však můžeme najít jak na Okinawě, tak na Japonské pevnině. Na Okinawě byla práce se Suruchinem ovlivněná čínskou zbraní jménem Ryusei a bojovým stylem Muchi.Je těžké určit její původ. Myslím, že bychom se měli vrátit ještě do doby kamenné, kde se na zahánění lvů a tygrů požíval provaz se zavěšeným kamenem. Je stejně tak těžké určit, kdy se začalo umění Suruchin Jutsu rozvíjet a systematizovat. Jako Suruchin se dalo použít téměř cokoliv. Nejčastěji to byl provaz ze spletených koňských, nebo jiných vlasů, v krajní nouzi se jako zbraň dala použít i řetěz ze studny. Stejně tak se využíval provaz, nebo drát, kterým rybáři přivazovali malé lodě ke břehu v přístavu Naha, anebo kožený provaz, který sloužil jako upevnění vázání. Pro větší efektivitu se na konec přidávalo závaží (jin, nebo chin, používalo se jako těžítko na přidržení rýžového papíru při psaní) v podobě kamenů, nebo železných kousků.Délka i konstrukce Suruchin je dost variabilní. Používala se délka 90 cm, 150 cm 180 cm, anebo 240 cm. Od délky se pak přímo odvíjelo její použití. Podle délky se určovalo i jméno. Rozdělovalo se na Tan Suruchin (krátká), což byla zbraň do délky 150cm a Naga Suruchin (dlouhá), což byla zbraň od 180 cm výše. Tato zbraň se vždy vyučovala až po zvládnutí jednoduchých zbraní Ryukyu Koryu Kobudo. Bylo možné ji velice snadno skrýt a v případě ohrožení se z oběti najednou stal vítěz. Až na konci 19. a začátkem 20. století se jako Suruchin začala používat řetěz o délce mezi 6 a 9 stopami. Její dnešní forma se podobá zbrani využívané v Ninjutsu, známé pod jménem Manriki, nebo Manriki Kusari. Používání této zbraně již vyžaduje jistou šikovnost a zručnost. I proto se v našem klubu Kobudo Kai a systému RyuKyu Koryu Kobudo vyučuje Suruchin až od 1. Danu. Kratší zbraň se využívá na švihací techniky a údery. Práce s Tan Suruchin připomínala práci s čínským bičem (Jiujie Bian). Využívají se techniky šlehání, točení a přímé údery. Naopak delší se využívá na zachycení protivníkova zápěstí na delší vzdálenost, nebo obtočení Suruchin kolem zbraně, rukou, nohou, popřípadě kolem krku. Dále pak následovalo svazování soupeře (Hojo Jutsu), nebo jeho škrcení. Pokud se zachytila soupeřova noha, následovalo trhnutí, které mělo za cíl vyvést protivníka z rovnováhy a jeho shození na zem. Někdy se jako závaží používala krátká šipka, nebo čepel, kterou se pak do soupeře bodalo, nebo řezalo. Techniky Suruchin se hodně podobají na použití Nunchaku, nebo Sansetsukonu (trojdílná tyč).
Při práci s touto zbraní je velice důležité používaní Tai Sabaki (přemisťování těla) a Ashi Sabaki (přemisťování nohou). Je totiž těžké blokovat všechny útoky zbraní, zejména když se bojuje proti delší, nebo těžší zbrani. Je velice efektivní i při boji se soupeři, kteří používají ocelové zbraně, nebo těžké baseballové pálky. S pomocí Suruchin můžeme soupeři vytlačit zbraň z ruky, anebo ho zamotat pevným lanem, řetězem, nebo drátem. Při tréninku se obvykle používá provaz z kůže, protože umožňuje vyšší rychlost a mrštnost. Nejtěžší při této zbrani je kontrola letící části. Pokud si cvičenec uvědomí její délku a možnosti, je pak schopen udržet protivníka v dostatečné bojové vzdálenosti. Boky by měli být kvůli větší stabilitě snížené, těžiště poklesnuté a švih by mněl vycházet z ramen a rukou, které se začínají pohybovat nad hlavou. Získání kontroly nad švihem závisí plně od zručnosti uživatele Suruchin a tato kontrola stability před konečným úderem je kriticky důležitá. Při švihových technikách je stejné účinná na delší i střední vzdálenosti, na krátkou vzdálenost se využívá hlavně na znehybnění protivníka, nebo škrcení.
Postupnost metodiky této zbraně je od jednoduchých švihů, následné pak bloky, kde se využívá celá délka provazu, přes údery konci zbraně, až ke kombinovaným švihům, kde se z této nenápadné a zdánlivě jednoduché zbraně stane smrtící vír. To samé platí i u metodiky zápasu. Od jednoduchých bloků, kde převláda využívání Tai Sabaki, nebo Ashi Sabaki, ke kombinacím se švihnutím, nebo úderem až k měkkým technikám, hodům, svazováním, škrcením, imobilizaci a transportu soupeře. V dnešním světě můžeme techniky Suruchin a principy boje s touto zbraní použít když máme v ruce pásek z kalhot, vodítko od psa, nebo pásek od dámské kabelky. Jako Suruchin je možné dokonce použít mikinu, bundu, nebo jiný kus oblečení, který zejména v létě nosíme přehozený kolem ramen, nebo krku. Opět platí, že Kobudo by nás mělo učit, jak využít věci denního použití jako zbraní na svou reálnou sebeobranu. I když je tato zbraň poměrně stará, dochovalo se velice málo historických Kata (forem). Mezi nejznámější patří Meazato (Shinken Taira) no Suruchin od mistra Shinkena Tairu, nebo Suruchin no Toseki praktikována v Matayoshi Ryu Kobudo. Mezi méně známé a moderní Kata patří Kihan no Suruchin Ichi, Kihan no Suruchin Ni a Minowa no Suruchin. Jsou i školy, kde se Kata nepraktikují vůbec, byť je tahle zbraň zařazená do programu výuky a vyučuje se s ní jenom zápas na vysokých technických stupních.
Kobudo Kai Bratislava
Fotografie: Andrej Považan
Fotografie
